| KDY VOLAT 155? | JAK VOLAT 155? | CO ŘÍCT? | CO DĚLAT? |

• neobvyklé tlaky či bolest na prsou
• potíže s dechem, dušnost
• porucha vědomí, bezvědomí, křeče
• vážnější úraz
• otrava léky či chemikáliemi

V případě, že se jedná o dlouhodobě trvající poruchu zdraví bez neobvyklého zhoršení, volejte dle potřeby lékařskou službu první pomoci. 

JAK VOLAT 155? 
Na linku 155 lze volat z telefonu jakékoliv veřejné sítě v ČR (včetně mobilních telefonů) 
Číslo linky 155 je vždy bez jakékoliv předvolby. 
Volání je vždy zdarma. Při telefonování z veřejného telefonního automatu nepotřebujete mince ani kartu. 
Pozor při volání z mobilního telefonu: vždy zdůrazněte, kde se přesně nacházíte - včetně města, z něhož voláte (nemusíte se pokaždé dovolat na nejbližší záchrannou službu) 

CO ŘÍCT?
Snažte se zachovat klid a věcně odpovídat na otázky; největší zdržení před výjezdem posádky záchranné služby mohou způsobit dohady s dispečerem. 

Obvyklá sada otázek:

• Co přesně se stalo - tato informace je nutná k posouzení, jakou pomoc vyslat
• Přesné místo hlášené události- tato informace je nutná ke snadnému a rychlému nalezení místa události
• Informace o postiženém: pohlaví, přibližný věk, počet postižených (pro zajištění adekvátní pomoci a lůžka pro pacienta)
• Informace o volajícím: číslo telefonu, z něhož voláte pro případný zpětný dotaz při obtížném hledání místa či jiných problémech, popřípadě i jméno volajícího

Upřesnění místa události:

• V bytě, na pracovišti nebo v jiném uzavřeném prostoru: 
  adresa a čísla domu ( jsou důležitá obě čísla - červené i modré ) 
  patro a jméno majitele bytu 
  jak najít dům (hlavně na sídlištích)
• Na veřejné komunikaci nebo na volných prostranstvích: 
  stručný a výstižný popis místa události, 
  např. typická budova poblíž, park, křižovatka, poslední vesnice, odbočka, kilometrovník na dálnici, správné číslo dálnice apod.

CO DĚLAT?
Ze statistik a zkušeností bohužel vyplývá, že při skutečně kritické život ohrožující příhodě, tj. v situaci, kdy dojde u postiženého k zástavě dechu a/nebo oběhu, zbývá na záchranu jeho života doslova pouze několik minut. Mozkové buňky jsou během 3 - 5 minut tak poškozeny, že i pokud se pacienta s tak dlouho trvající poruchou oběhu podaří zachránit, kvalita jeho života je zpravidla tristní. Je ale rovněž známo, že kvalitně prováděná laická resuscitace prodlužuje čas, který je vyhrazený pro účinnou záchrannou akci, až na dvojnásobek. Uvědomíme-li si, že za běžných podmínek je spíše nepravděpodobné, že by se posádka záchranné služby dostavila na místo příhody dříve než za 6 - 8 minut od vzniku příhody (čest výjimkám!!!), je to přesně těch několik minut, o které stojí za to bojovat, neboť mohou pro pacienta znamenat právě onu pověstnou tenkou nit mezi přežitím a smrtí.